středa 21. ledna 2015

On the top of the World!

Buďme upřímní. Než jsem odletěla do USA, měla jsem mnoho naivních představ o tom, jak jednoduché bude vše procestovat. Rozhodně by mě ani nenapadlo, že svou dovolenou "promarním" jen v New Yorku a na Floridě. O Floridě si povíme v jiném článku, ta se totiž ještě nestala. Tenhle článek je o jednom neobyčejném dobrodružství ve městě, které nikdy nespí. A taky o jednom velice prapodivném přátelství.
Tak trochu od malička byl můj sen inspirovat lidi. Pochopitelně s tím, jak jsem zestárla, už mi bohatě stačí inspirovat pár lidí a ne hned celý svět. A myslím, že minimálně u jednoho člověka, se mi to podařilo. N. je moje kamarádka už více, než dva roky. Když jsme se poznaly a začaly trávit čas na skype, její mamka se jí ptala, proč se mnou ztrácí čas, když mě nikdy neuvidí naživo. N. se narodila a celý dosavadní život prožila v New Jersey. Nikdy nebyla z domova déle, než dva dny. Dokud jsem se do toho nevložila já. I ona byla důvod, proč jsem si vybrala USA z celého světa. A když jsem přiletěla, prohlásila jsem, že její narozky oslavíme v NYC. Brala to tehdy jako legraci.

O pár měsíců později, ani ne dva týdny do mých prvních Vánoc mimo domov, jsme se skutečně sešly na půdě asi nejznámějšího místa USA. Na Manhattanu. A čekaly nás tři dny plné dobrodružství mezi bezpočtem mrakodrapů, než se na dva dny odebereme k ní domů, abych poznala její rodinu. I její mamku, která, ani ne dva roku zpět, nevěřila, že se my dvě kdy potkáme. A v tom bylo celé kouzlo toho výletu.

Náš výlet začal sobotního rána, 13. prosince. Přiletěla jsem do NYC velice brzy, bez jediné hodiny spánku, povzbuzena jen kafem. Už před desátou jsem stepovala na nádraží a čekala na N.. Po šťastném shledání jsme usoudily, že s kufry toho moc nevymyslíme a měly bychom se vydat nejdříve ubytovat. S malou zastávkou na Grand Central Terminal jsme tak i udělaly. A po troše zmatků se ubytovaly, obvolaly rodiny a já šla spát, abych byla ready na odpolední program, který byl přesně nalajnovaný a nebylo času nazbyt.

Bohužel, než jsme se vyhrabaly z postele, byly jsme už ve skluzu a bylo třeba se přizpůsobit. Vyškrtly jsme tedy jeden další návrat na pokoj, abychom se převlékly před vystoupením Rockettes v Radio City Music Hall. To ale znamenalo, že jsem si musela vzít ty boty na podpatku, co jsem měla připravené a pochopitelně jsem se cítila na umření dřív, než jsme se pořádně rozkoukaly na už nočním Times Square. Nezbývalo tedy, než narychlo koupit boty a vymyslet náhradní program, protože to, co jsme chtěly stihnout, jsme už nestíhaly ani náhodou.

Boty jsme sehnaly a rozhodly se pro Madame Tussauds, která sice měla být na řadě až druhý den, ale byly jsme blízko, tak proč do toho nejít. Tam jsme strávily spoustu času tím, že jsme se fotily prakticky se vším, především na Marvel části si o nás ostatní museli myslet ledacos. Nakonec nikoho jiného by nenapadalo na 4D filmu jásat, že se zjevil Loki, že? Ale my byly rozhodnuty si to všecko užít a na ostatní se neohlížet. Takže nám to bylo fuk a o dvě hodiny později jsme opustily Madame Tussauds s cílem se najíst a vyrazít směr Top of Rock a Radio City.


Bohužel, sehnat jídlo na Times Square je poměrně náročný zážitek a tak jsme se nakonec musely spokojit s McDonald's. Byly jsme však hladové, takže nám to v tu chvíli bylo úplně jedno. Těsně před zavíračkou jsme ještě stihly fotku na schodech a bylo na čase vyrazit zase o dům dál. Na chvíli nás také zdržel NHL shop, kde jsem se zakoukala do všech těch krásných věcí, ale také do zápasu Red Wings. S konstatováním, že na to nemám, jsem se vydala ven z obchodu a následoval noční program.

První byl Top of Rock. S výhledem na noční Manhattan, v čele s osvícenou Empire State building, se člověku zastaví dech. Jen těžko se ten pocit popisuje. Jen těžko se popisuje, jak malý si člověk připadá v 76 patře mrakodrapu, když shlíží na ostatní malé lidi. Je to úžasné a děsivé zároveň. Takže jsme nabraly pár fotek a vydaly se na vystoupení v Radio City. Nakoupily jsme pivo, šampaňské, popcorn a asi tunu dalších věcí, shlédly show, zabloudily na Manhattanu a zamávaly si na taxík. Nakonec, bez toho by to asi nebylo ono. Byly tři ráno, když jsme padly za vlast do postele.

Ráno jsme se vzbudily nečekaně brzy. Čekal nás Marvel exhibit, což byla taková stanice, kde jsme si zahrály na agentky SHIELD. Poté oběd v Hard Rock Cafe, Toys R Us obchod a ještě předtím vším, Empire State Building. Tak jako Top of Rock, i pohled z Empire State je něco, co se slovy vystihuje jen stěží. Pohled na šedivý New York pod mrakem se vám v Evropě prostě nenaskytne. Obchod s hračkymi, který má uvnitř ruské kolo je taky něco, co se prostě nevidí každý den. A Hard Rock? Začala jsem tradici. Ráda bych tričko z každého Hard Rock, které navštívím. Na celý den se k nám navíc přidala R..


Ten večer jsme strávily u netflixu, s pivem a křupkami. Zasloužený odpočinek po dvou dnech chození, který jsme potřebovaly jako sůl. A ráno jsme ihned vyrazily vstříc City, abychom se koukly na Forbidden Planet a pak vyrazily na české jídlo do Cafe Prague. To se setkalo s velkým úspěchem a asi mě čeká dost vaření až N. dorazí za mnou do Michiganu. Odpoledne jsme pak vyrazily do New Jersey, kde už se příliš nedělo. Poznala jsem konečně rodinu a život mé nejlepší kamarádky a ve středu vyrazila zpět do Michiganu, užít si pracovní svátky.

Závěr? Pokud chcete lidi ispirovat, musíte jít příkladem. Přiletěla jsem, čapla N. za "flígr" a odtáhla jí z domova na dobrodružství, které nikdy nezažila. Výsledek? V květnu přiletí ona za mnou. V červnu letíme na Floridu, splnit si sen o Bradavické škole čar a kouzel. A příští zimu? Pokud budu stále v USA, tak nás pravděpodobně čeká jedna velká, zběsilá jízda po Californii. Nakonec, doma na zadku toho moc nezažijete.

A s tím se s vámi pro dnešek loučím. Článek o mých lednových patáliích dodám snad brzy. Nemám doma internet a tak nevím, kdy se zase dostanu k publikování.

Vaše Nana

Žádné komentáře:

Okomentovat