I'm on a highway to Hell!

Cestou necestou do Chicaga, na Tigers Game a do Pekla, vstříc ročnímu výročí mého života za oceánem. O tom všem vám povím právě dnes. Do roka a do dvou dnů ode dne, kdy jsem nechala mamku stát na letišti, no dobře ona tam pěkně suverénně nechala stát mě, a vydala se za velkým dobrodružstvím.

Now or never!

Vstup do Universal Studios Florida

O tři měsíce později a téměř po roce v USA se opět ozývám. Důvod je prostý. Vůbec nemám čas, ale dost se toho stalo a tak bych vám o tom ráda povyprávěla. Naším hlavním tématem bude tentokrát dovolená na Floridě. Aneb komu se stane, že se podívá do Bradavic? No přece těm, co jsou dostatečně tvrdohlaví a nic, ale vůbec nic je nedokáže zastavit. Tak, konec sebechvály, zpět ke článku.

On top of the World, trying to feel invincible...

V posledním článku, téměř dva měsíce zpět, jsem psala o tom, jak doufám, že ten další půl rok bude jednodušší. Inu, nelze mít vše, co bychom si přáli. To asi dvojnásob platí, pokud jste aupair v USA. Nebo alespoň pokud jste já a jste aupair v USA. A tak vám dnes povím o noční můře každé z nás, mladých holek, co se rozhodly odcestovat do USA a dělat tuhle práci. Narozdíl od jiných článků, tentokrát si moc pozitiv nepřečtete. Ale ráda bych využila tento článek jako vysvětlení mým přátelům o tom, co se stalo a proč jsem nebyla na příjmu.

Frozen Michigan

Článek, který jsem slíbila snad dva týdny zpět, nebo i déle, je konečně tu. Zbrzdilo mě mnoho věcí, včetně týdenního totálního výpadku internetu a televize, který už nikdy nechci zažít. Nicméně během té doby také uplynul půl rok mého života v USA. Takže dnes si budeme povídat o všem možném, ale především právě o tomhle malém výročí.

On the top of the World!

Buďme upřímní. Než jsem odletěla do USA, měla jsem mnoho naivních představ o tom, jak jednoduché bude vše procestovat. Rozhodně by mě ani nenapadlo, že svou dovolenou "promarním" jen v New Yorku a na Floridě. O Floridě si povíme v jiném článku, ta se totiž ještě nestala. Tenhle článek je o jednom neobyčejném dobrodružství ve městě, které nikdy nespí. A taky o jednom velice prapodivném přátelství.

Far, far away...

Dlužím vám toho mnoho, ale nutno podotknout, že se v poslední době pořádně nezastavím. Dnes si budeme povídat o mých Vánocích a oslavách silvestra. Vím, že vám dlužím New York. Usilovně na tom článku pracuji. A stejně tak i na článku nejnovějším. Snad je všecky sesmolím do konce týdne. Ale teď zpět k prapodivným Vánocům bez kouzla a především silvestrovskému hokeji, řízení a párty na gauči.

Let's be thankful once in a while...

Vánoce se kvapem blíží, já mám za sebou dovolenou, ale stále jsem se ještě nedokopala k tomu, abych napsala článek o Díkuvzdání. Tak tady ho máte. Fotky dnes nebudou. Nemám žádné a pokud je mám, jsem neskutečně líná je nahrát. I celý článek bude trochu stručnější. Ale nebojte, plně vám to vynahradím ve článku dalším. Nebo možná článcích, protože je toho opravdu hodně, co vyprávět. Teď už zpět k Díkuvzdání. I to se totiž může stát bojem o život. Nakonec USA je země neomezených možností.